Nikdy bych nevěřila, že dokážu spát v kartonech vedle kostla. Nebo že seberu sílu tvořit a prodávat šperky na ulici. Netušila jsem, že existují místa, kde Vás lidé přijmout, nakrmí a uloží za usměv a umyté nádobí. Měla jsem šanci se přesvědčit, že tohle všechno možné je.
Jsem vystudovaná (skoro úplně). A taky trochu přestudovaná. Toulaní s batohem bylo odpočinkem, relaxací a zároveň další univerzitou. Po jejím „absolvování“ jsem si uvědomila, že mám chuť se o nabyté znalosti podělit. A proto tento blog.
Tulačkou ve Francii 